Geologická stezka zajímavostí G 011.
Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)
Patronem stezky je (viz soutěž)
Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.
Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.
Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.
Meteority
Nejvíce známý asi je Tunguzský meteorit, který "dopadl" 30. června 1908 do sibiřské tajgy v Tunguské oblasti, pojmenované podle řeky Podkamenná Tunguska. Výbuch byl prý slyšitelný až do vzdálenosti cca 1000 km. Zanechal po sobě vyvrácené stromy na ploše větší než 2 150 km čtverečných a také nějaké neznámé nemoci, kterými tamní obyvatelé, sibiřští Evenkové, prý začali trpět... Ti tento meteorit nazvali "Nebeský oheň s bílou stopou".
Zvláštní právě je, že vyvrátil veškeré stromy až do vzdálenosti až 40 km od epicentra výbuchu, ale v samotném epicentru, který svědkové označili, stromy zůstaly stát a byly pouze ohořelé. Z toho se právě usuzuje, že výbuch zřejmě nastal již těsně nad Zemí. Zda byl kamenný, nebo železný, to se ovšem neví, jelikož nebyl zatím nalezen ☺.
Na základě tvrzení některých pozorovatelů pádu se směr jeho letu měnil, což část lidí přivedlo rovněž k myšlence, že mohlo klidně jít o pád nějaké "kosmické lodi". Tuto hypotézu pak začal zejména rozvíjet záhadolog Erich von Däniken, ale vše stále bylo postaveno jen na předpokladech a domněnkách, ale kráter stále nikde...
Vědci z Krasnojarsku na Sibiři ovšem tvrdí, že v povodí říčky Tunguska byly nalezeny křemenné valouny, u kterých výzkum i získané výsledky testů naznačily, že by nemusely být pozemského původu, protože tyto valouny pokrývají zvláštní znaky, které prý zcela jistě nevznikly ani přírodní cestou, ani činností člověka... Chcete toho vědět více o křemenných valounech pokrytých zvláštními znaky?
Na fotografii nahoře můžete vidět, jak pokácený les vypadal po necelých 20 letech po "pádu". Snímek je z druhé výpravy mineraloga Leonida Alexejeviče Kulika z roku 1927, kdy se dostal až k epicentru výbuchu (v r. 1921 tam podnikl výpravu první, ale až k epicentru se ještě nedostal) - ač zkušený geolog, žádný kráter nenalezl.
Na lepší časy se začalo blýskat po zprávě italských vědců z týmu Lucy Gasperiniho a Giuseppeho Longa z Bologni, kteří ho prý konečně objevili - tímto kráterem prý je jezero Čeko, které leží pouhých 8 km od epicentra výbuchu. Jeho tvar a strmé břehy, které žádné okolní jezera nemají, ho tak ve zvýšené míře pasují na horkého kandidáta, jakož i fakt, že bylo objeveno až v roce 1927.
Universita v Bologni uspořádala několik výprav, s jakým výsledkem, se dozvíte, jestli umíte anglicky (externí odkaz) - O Tunguzském meteoritu aktuálně... .
Každý den vletí do atmosféry Země velké množství meteoroidů (létavic). Jejich rychlost v atmosféře je různá, a to až do rychlosti cca 70 km/s. Jde o malé kousky kovu, kamene, nebo směsi obojího, pohybující se sluneční soustavou a vlivem tření v atmosféře se rozzáří v podobě světelného jevu, zvaného meteor. To je to, když vidíte "padat hvězdu" a něco si přejete v očekávání, že se to vyplní...
Velký a velmi jasný meteor se nazývá bolid. Ten bývá doprovázen také zvukovými efekty. Pokud je meteorů více pohromadě, jde o tzv. meteorický roj, méně často až meteorický déšť. Při dopadu meteorů na Zem může dojít k přetavení okolního materiálu, a vzniknou tektity, moldavity, irgizity, indočínity, suevity apod. -ity
Většina meteoroidů je tak malá (jen výjimečně až kilogram), že se v atmosféře roztaví a vypaří a jen ty největší, které dopadnou až na zemský povrch, dostávají označení meteorit.
Meteority prý vědci dělí na dva hlavní typy, chondrity a siderity, ale z pohledu většiny laiků to jsou meteority kamenné a železné, občas i železokamenné.
Na povrch Země dopadá z deseti meteoritů devět kamenných a jeden železný, ačkoliv, podle procenta zastoupení ukázek ve sbírkách, se to jeví zcela opačně. Na vině je především fakt, že ty železné jsou v přírodě více nápadnější a navíc jsou přitahovány magnetem a indikovány hledačkami kovů, což činí jejich hledání relativně snadné. Ty železokamenné jsou ještě vzácnější.
Meteorit kamenný, Sahara, Lybie
Hmotnost a rozměry kamenných meteoritů kolísají od miniaturních, sotva viditelných kousků, až po několikatunové kolosy. Pravděpodobně ten největší dopadl v roce 1969 u mexického městečka Allende - hmotnost všech jeho dosud nalezených úlomků činí cca dvě tuny.
Největší, a tím i nejtěžší známý kamenný meteorit je uváděn meteorit Kirin, který na Zem dopadl 8. března 1976 v provincii Jilin na severovýchodě Číny a který váží 1770 kilogramů, tedy skoro dvě tuny.
Meteorit železný, Sibiř, Rusko
Na horním obrázku jsou dva ruské železné meteority, ze dvou různých nalezišť. Jejich velikost naznačuje mince.
Největší železný meteorit (siderit), co vím, je ten, nalezený v jihozápadní Africe a jmenuje se Hoba. Najdete ho v nabídce zájezdů mnoha cestovek (viz foto meteoritu např. na stránkách CK Livingstone), takže to není nikde uprostřed pouště, ale na pozemku farmy Hoba West v severní Namibii, 20 km západně od města Grootfontein, nedaleko východního cípu Etosha parku.
Spadl na Zem před mnoha tisíci, možná až desetitisíci let a jde o největší známý meteorit na světě. Objeven byl prý při orbě v roce 1920, váží asi 50 až 60 tun, rozměry jsou cca 3 x 2,85 x 1,2 m. Podle stupně koroze jeho povrchu bylo experty odhadnuto, že původně mohl vážit až kolem sta tun.
Pokud se železný meteorit, složený více méně ze slitiny železa a niklu rozřízne a řez se vyleptá kyselinou dusičnou, objeví se na řezu zvláštní kresba, nazvaná Widmanstättenovy obrazce, podle rakouského technologa Aloyse von Widmannstättena [*1754 – †1849]. Na tomto snímku zrovna moc ale vidět nejsou ☺.
Co je toho příčinou? Každé meteorické železo většinou obsahuje dvě slitiny: jednu s větším obsahem niklu a druhou s menším obsahem a na řezu se právě působením kyseliny objeví různě nepravidelná mřížka těchto dvou niklem různě bohatých slitin.
Poslové vesmíru také v Čechách
Dne 7.3.1135 prý byl nad Prahou celé dopoledne k vidění velice zvláštní úkaz, kdy to vypadalo, jako by svítila tři slunce... Podle slov Veleslavína tentýž rok dopadl na Zem také kámen, veliký jako dům... Toť vše, co k tomu jest známo. Starší záznamy o možných meteoritech bývají dosti kusé...
Je štěstí, že nějaký ten meteorit byl u nás po pádu také objeven, i když to je někdy pro někoho štěstí pochybné, o čemž by mohla vyprávět majitelka domku v obci Suchý Důl, nedaleko Police nad Metují, kde jí 16.9.1969 dopoledne jeden takový meteorit o hmotnosti 780 gramů prorazil střechu, když právě stála na zahrádce a přemýšlela, jaká je ten den docela nuda... ☺
Vědci se měli na co těšit, protože málokdy se stane, aby se jim naskytla možnost zkoumat meteorit tak brzy po nálezu, protože ta paní byla přímo při pádu toho povětroně, takže velká rána, díra ve střeše a něco tmavého a horkého na dvorku, to už pak asi nuda nebyla.
Horší bylo, že než se to všechno sepsalo na VB, na Národním výboře, možná také na OV KSČ a u pojišťovny, a než se událost probrala ve všech hospodách, u sousedek atd., tak se o tom v Lidové hvězdárně v Úpici prý dozvěděli až za dva dny...☺
Meteorit byl neprodleně letecky odeslán do Výzkumného ústavu Maxe Plancka v Heidelbergu, kde mu změřili obsah izotopů s krátkou životností a provedli další zkoušky a rozbory ☺. No, co,co,co, ta chvilka zdržení...
Tehdy to samozřejmě byla velká sláva, o které se jistě mluvilo až na ÚV KSČ ☺, dnes, když let na Mars (na rozdíl od chystané Důchodové reformy) už skoro nikoho nezajímá, se pohledem na tento meteorit můžete kochat ve sbírkách Národního muzea a nejen na něj, ale také na spoustu jiných...
...a to s vědomím, že meteority, na rozdíl od vzorků, přivezených z Měsíce, nebo Marsu, jsou nám k dispozici zcela zdarma.
Dá se hned nějak poznat, že to, co Vám leží ráno na zahradě a večer to tam nebylo, že to je meteorit a ne dílo chuligánů? Nedá, pro takové rozhodnutí žádné měřítko neexistuje, každý podobný nález vyžaduje pečlivé studium bohatými zkušenostmi obdařeného odborníka.
Sledovat pád meteoritu, to se podaří pár lidem z milionu, ale můžete být třeba svědky letu nějakého "tělesa" zemskou atmosférou. Ostatně, vše, co se nalézá na Zemi, je stejně majetkem státu ☺ a ne Vaším, jedině, že byste meteorit chytili ještě před dopadem, to asi žádný soud ještě neřešil ☺, to by pak mohlo jít o "dar z nebes", ale to byste zase asi museli zaplatit daň "darovací" (nebo "z příjmu"?) ☺.
Najdete-li "podezřelý kámen", nechte se s ním na památku vyfotografovat ☺ a dopravte ho např. do Národního muzea v Praze, na Astronomický ústav Akademie věd v ČR, Přírodovědeckou fakultu UK, případně do některého z větších muzeí, kde mají geologické oddělení, tam už budou vědět, jak postupovat dál.
Kamarádi ezoterici, pokud se někdy dostanete, třeba na mineralogické burze, k meteoritům, nenechte se ovlivňovat vědeckými poznatky, že žádná Vesmírná energie neexistuje a otestujte si je, některé z nich vydávají takovou energii, že to je až neuvěřitelné... Proč ji nevyužít, když nám ji přece "seslalo samo nebe"?
Zdroj: Rytmus života č. 33/2007, str. 38 - "Záhada Tunguzsky vyřešena"
Stránka G 010 .......... Na začátek této stránky .......... Stránka G 012