Geologická stezka zajímavostí G 019.

Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)

Patronem stezky je (viz soutěž)

Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz zde nahoře.

Bezpečnostní a další důležité informace o tomto webu.

Na této "Geostezce" najdete minerály, různé "kameny", skály a vše, co s mineralogií a geologií souvisí, všelijaké zajímavosti + posvátná a mystická místa, trošku ezoteriky, atd.

---

Přírodní skla

Vznik přírodních skel

Přírodní skla jsou většinou výsledkem vulkanických projevů, mnohem méně rovněž vznikají dopadem meteoritů, po úderech blesku do zemského povrchu, hořením uhlí, jaderným ozářením apod. Jaké přírodní sklo vznikne, dost záleží na chemickém složení "vstupního materiálu".

"Skla" vzniknou, když roztavenéý materiál je ochlazen tak rychle, že nemá dost času, aby vznikla stejná krystalická struktura, jakou měl původní materiál, kterým je zejména křemen. Představte si jeho vnitřní strukturu pravidelnou, jako třeba plástev medu - po rychlém ztuhnutí pak ta struktura spíš připomíná letecký pohled na amazonský prales...

Výsledkem rychlého tuhnutí je dosti široká škála "produktů". Na obrázku dole jsou přírodní vulkanická skla (obsidiány), které sami jen tak lehce asi nenajdete, oba by měly být z Číny. O obsidiánech ještě bude řeč...

Rozdělení přírodních skel:

• 1) Vulkanická skla (obsidiány, smolek, perlit, pemza)
• 2) Skla, vzniklá při impaktních událostech, např. při dopadech meteoritů (impaktní skla, tektity apod.)
• 3) Skla, vzniklá při úderech blesku (fulgurit)
• 4) Skla, vzniklá při hoření uhlí (buchit, porcelanit)

---

1) Vulkanická skla

Vulkanická skla vznikají rychlým ztuhnutím roztavených hornin v nitru Země (nazvaných magma), které se dostanou na zemský povrch nejčastěji při vulkanické činnosti, a to ztuhnutím natolik rychlým, že se nestihnou vytvořit nejen žádné krystaly, ale ani žádná pravidelně uspořádaná struktura.

Rychlé utuhnutí bývá nejčastěji způsobeno např. náhlým ochlazením tekoucí taveniny v moři, utuhnutím do vzduchu vyvržených různě velkých částic roztavené hmoty apod.

Magma, které se dostane až na zemský povrch, se nazývá láva. Vytvořená vulkanická skla mohou vzácně tvořit i celá lávová pole, většinou ale jen bývají jejich součástí, zejména na okrajích, protože tam bylo utuhnutí nejrychlejší. "Skla" jsou rovněž obsažena v sopečných "pumách" ("bombách"), popelu apod., jakož i v některých vulkanických horninách, mohou se s nimi také různě překrývat a mísit.

Utuhlé vulkanické sklo ale vzácně může vytvářet také "chomáče vláken", která mohou být jen 0,5 mm silná a až 2 metry dlouhá - tato forma se nazývá Peléniny vlasy, nebo tenké lístky (až plátky) světlého až čirého bazaltového skla, vznikající tak, že láva pahoehoe rychle utuhne v mořské vodě - ty se zase nazývají "Limu Pele“ (havajsky Peléniny mořské řasy).

---

Nejvíce známá ale jsou následující vulkanická skla:

1a)

Obsidián. Ten je lidem znám již od pravěku, což dosvědčují archeologické nálezy, poskytující hroty k šípům, kopí, škrabky, ale i nože, srpy apod., tedy věci vyloženě k životu nezbytné, nebo ho alespoň podstatně ulehčující.

Na obrázku dole je ten nejobvyklejší z nich, černý obsidián (z něho je i hrot šípu nahoře).

Později se začal také využívat pro "honění parády", takže starověcí učenci, např. Plinius Starší uváděl, že "Kámen, nalezený Obsidiem v Etiopii, je barvy téměř černé, jindy je průzračný, ale tmavý a byv použit na nástěnná zrcadla, odrážel stín, namísto obrazu".

Obsidián si prý oblíbil císař Augustus, asi ho fascinovalo to, že o jeho původu Xenokritos napsal, že "kámen obsidián se rodí v Indii, Itálii a ve Španělsku na oceánu". Kdo by neměl takovou raritu v oblibě, že?

Obsidián byl ale nejvíc oblíben u původních obyvatel Ameriky, zejména v té Střední, ještě konkrétněji indiáni mexičtí, kteří ze šedostříbřitě lesklého obsidiánu vyráběli amulety, různé okrasné a ozdobné předměty, ale také figurky, hitem pak vyloženě byly náramky a náhrdelníky, které tvořily samé Apačské slzy... Za chvíli o nich ještě bude řeč.

Na následujícím obrázku je právě celkem vzácný obsidián zlatý z Mexika:

... a pod ním také dosti vzácný obsidián duhový z Mexika:

Obsidián múže dokonce vytvářet celou horu, jako tomu je v Yellowstonském národním parku, kde se nachází skála Obsidian Cliff, z níž již dávní šošonští válečníci odsekávali materiál na hroty svých šípů, o čemž svědčí nálezy prehistorických obsidiánových artefaktů z této oblasti. Zde je fotka té skály z r. 1880:

Zdroj obrázku: www.sourcecatalog.com - Wyoming Obsidian Sources.

Obsidián je vulkanické sklo kompaktní, nepřeměněné, většinou málo pórovité, barvy tmavé, až černé, vzácně hnědavé, červené, nebo zelenkavé a zcela výjimečně také žlutavé, či zcela bezbarvé.

Mohou být jak kyselé (smolek), tak i basické (neprůhedný tachylit (např. z Havajských ostrovů, někdy nazývaný čedičové sklo), nebo průhledný sideromelan...

Základem taveniny budoucích obsidiánů je oxid křemičitý (cca 70%), kolísavý obsah zbylého oxidu železa pak způsobuje jeho průzračnost - čím ho je méně, tím je obsidián průzračnější a světlejší. A opačně. Jeho černou barvu způsobuje přítomnost magnetitu, červenou zase hematit.

Pokud obsidián vziká v době, kdy je tavenina ještě v pohybu, jsou pak v něm po utuhnutí dobře patrné různobarevné pruhy a čmouhy, jakož i případné uvězněné bublinky po unikajících plynech, které nestihly vybublat...

Vulkanická skla (a obecně přírodní skla) jsou vzhledem ke své relativně nízké stabilitě na Zemi poměrně málo rozšířená a 99% z výskytů je mladších 65 milionů let. Postupem času se prý mohou přeměnit ve zcela běžnou, na pohled neatraktivní jemnozrnnou horninu.

Vulkanické sklo někdy může obsahovat tzv. sférolity, což jsou vtroušeniny, většinou max. 1 cm velké, s radiálně paprsčitou stavbou, složenou většinou z pyroxenů, živců (sanidin), křemene, cristobalitu (= obsidián vločkový) z Utahu, ale i Mexika atd. Viz obrázek dole.

Na závěr zbývá méně obvyklá ukázka: obsidián z Liparských ostrovů na severu Sicílie:

Amerikanit je průsvitný, šedý a nažloutlý obsidián z Peru, více zajímavý prý je ale obsidián z lokality Gjumošskoe v Arménii, tvořený šedými oky v základní červené, hematitem zbarvené hmotě. Bohužel, to tu nemamo...

Zato můžu ukázat obsidián mahagonový z Mexika:

1b)

Smolek je většinou kyselé sklo smolně-pryskyřičného vzhledu, s obsahem vody meteorického původu 6 až 16%. Vznikal při velmi rychlém ztuhnutí lávy, obsahuje droboučké, ale někdy také i okem viditelné, krystalky živce a křemene. Může být šedavý, nebo hnědavý, hnědý až černý. Nalézá se např. v okolí Míšně v Německu.

1c)

Perlit je vulkanické sklo s charakteristickou odlučností a s obsahem vody 1 až 10%. Je porézní, bílý, šedý, černý, ale i zelenkavý. Často obsahuje jiné typy skel, nebo úlomky krystalů:

Existuje např. hornina, nazvaná marekanit, což je vlastně perlit, ve kterém jsou uzavřeny malé valounky obsidiánu. Mineralogům je možná znám výraz Apačské slzy, což jsou právě tyto valounky, z marekanitu vyvětralé. Tato hornina se nalézá i v Mexiku.

Marekanit, v podobě kouřově hnědého, až černého perlitického obsidiánu, se také nalézá v povodí řeky Marekanky u Ochotska na Sibiři, kterážto lokalita se evidentně "podepsala" na jeho názvu.

Na dolním obrázku je k vidění marekanit se "slzou" z Arizony, tak z něj již vyvětralé volné Apačské slzy. Kameny představují slzy, prolité u kmene Apačů, jejichž část mužů byla zabita během boje s americkým vojskem v r. 1870. Posledních 25 mužů, kteří první úder přežilo, se rozhodlo raději dobrovolně zemřít a své jezdecké koně donutili ke skoku ze srázu hory Apache Leap Mountain. Rodiny těchto bojovníků plakaly, když se dozvěděly o té tragédii a jejich slzy se proměnily v kámen...

1d)

Pemza je z vulkanických skel asi nejznámější, vzniká extrémním proplyněním taveniny, dost často nějakého obsidiánového příkrovu. Pórovitost může dosahovat až 90%. Bývá šedavá, či žlutavá, ale i načervenalá a jak asi většina z Vás ví, tak plave na vodě. Reticulit je druh pemzy, proplyněné natolik, že v ní došlo k protržení stěn bublin v tavenině, takže zůstal zachován jen jakýsi střapatý útvar, tvořený sklem.

2) Skla, vzniklá při impaktních událostech, např. při dopadech meteoritů (impaktní skla, tektity apod.)

Tektity se formují za mnohem vyšší teploty, než sopečná skla (obsidiány) a také pod větším tlakem. K tomu si rozšiřte obzory v kapitolce Impaktní skla, tektity apod. -ity

3) Skla, vzniklá při úderech blesku (tzv. fulgurity)

Název pochází z latinského Fulgur – blesk, a to ne náhodou. Fulgurit vzniká pouze při úderu blesku do povrchu Země - do skály, do hlíny, do pouštního písku apod. Na jeho vznik tedy stačí řádově tisíciny vteřiny a teplota okolo 3000 stupňů Celsia. Mají tvar nepravidelných trubic, někdy všelijak rozvětvených, nebo spirálovitých (vždy ale pravotočivě), případně se občas vytvoří skelné "flekance", povlaky apod.

Malé ezoterické odbočení pro ty, co se bojí bouřek a blesků: vzpomeňte si na staré české filmy, kde se za bouřek zapalovaly svíčky a dělejte to také tak. Ne, že by snad plamen ty blesky odháněl, nebo že by Vás před nimi chránil, ono to mělo význam hlavně v tom, že v plameni svíček se pálila "energie strachu", z této situace vzniklého...

Délka "zkamenělých blesků" se pohybuje od několika cm do 3 metrů (výjimečně až třeba 20 m) a šířka od pár mm až do několika cm. Směrem dolů se obvykle zužují, velmi často také uvnitř obsahují podélnou dutinu, jako tomu je na následujícím obrázku. Barvu mají nejčastěji hnědou, zelenou, šedou až černou, ty barvy mohou také být různě žíhány a promíchány.

Zajímavě a trošku jinak vypadá fulgurit z oblasti pádu tzv. Tunguzského meteoritu z hory Kaskadnaja, nalezen byl v kořenech stromku, do kterého uhodil blesk, rok nálezu 2000 (kliknout na odkaz - obrázek fulguritu je v prostřední řadě zcela vlevo).

Zajímají Vás meteority kamenné, železné apod. obecně?

Klasická a celkem dobře na burzách sehnatelná fulguritová "trubička" vypadá následovně:

Na mineralogických burzách se nejčastěji setkáte s fulgurity, vzniklými úderem blesku do pouštního písku Sahary (viz všechny tři obrázky zde), a tedy barvy cca písku podobné, občas s načernalými úseky. Kdo se někdy dostane ke skalnímu útvaru, zvanému Pravčická brána, najde je i tam, Přírodou zakomponované do skály.

>>> (externí odkaz) Bližší info o fulguritech (a fullerenech) na Pravčické bráně.
> článek "Fullereny i na Pravčické bráně?"

Autor fotky vpravo: Lubomir Stiburek www.czfoto.cz

>>> (externí odkaz) Co to je Pravčická brána?
> článek "Pravčická brána je v semifinále ankety o sedm přírodních divů světa."

Zajímáte-li se o fullereny, mohl by Vás zajímat "kámen" zvaný šungit

4) Skla, vzniklá při hoření uhlí (buchit, porcelanit)

Buchit vzniká jen za určitých podmínek a výsledkem je specifická hornina s proměnlivým obsahem skla. K přetavení původní pevné horniny, nejčastěji vlivem natečení žhavého magmatu do dutin v ní, nebo hořením uhelných slojí apod., dochází při teplotách 1100-1300 stupňů Celsia.

Při podmínkách, vedoucích k rychlém utuhnutí, pak nedochází ke krystalizaci a výsledná hornina obsahuje až desítky procent skla, případně i spolu se zbytky původních minerálů. Míra přetavení a případného zachování původní skladby horniny pak závisí na teplotě magmatu, který sem "natekl" a jeho složení (obsahu minerálů, vody apod.) a také délce expozice touto vysokou teplotou.

Barva výsledné horniny je velmi proměnlivá (od šedé, přes hnědou až po černou, ale bývá také do zelena apod.)

Porcelanit je dosti kompaktní, masivní a jemnozrnná hornina s lasturnatým lomem. V ČR se vyskytuje porcelanit, vzniklý v hořících uhelných slojích, např. na Mostecku nebo Lounsku (Želénky, Dobrčice aj.). Ten žlutavý na spodním obrázku je z Dobrčic u Mostu, ty dva šedé zcela dole jsou z Bučníku.

Zdroj a větší detaily: Přírodovědecká fakulta Masarykovy university v Brně

Klenoty přírody, V. Sobolevskij, V. Bouška, Lidové nakladatelství, ed. Planeta, str. 172-177

Stránka G 018 .......... Na začátek této stránky ........... Stránka G 020