Kámen ze všech pohledů P 001
Sponzorem stezky je (třeba právě Vy)
Patronem stezky je (viz soutěž)
Bezpečnostní a další důležité informace o webu Mineralogického klubu.
Hledáme sponzora této stezky, viz odkaz nahoře.
Naše webová Geostezka je sice strmá a klikatá, ale zvládne ji opravdu každý.
Spatříte na ni ledacos, ale kámen, kamení, nebo skála se objeví snad na každém kroku.
Zde je
Začátek "Geologické stezky zajímavostí"
a pár úvodních slov...
Zpět na první zastávku na naší Geostezce, nazvanou
Kámen ze všech pohledů
Vznik Země, sopečná činnost, tvorba minerálů a všelijakých "kamenů".
Země je stará asi 4,6 miliardy let. Nejstarší nalezené horniny se vytvořily při sopečných erupcích před stovkami miliónů let, ale vznikají i v současné době, při každém sopečném výbuchu. Vše se během těch miliónů let neustále vyvíjí, deformuje a různě přeměňuje, klesá do hlubin Země a opět vynořuje, přičemž výsledek dále ovlivňuje řada chemických a fyzikálních procesů (např. eroze) apod.
Zda na začátku toho všeho byl Velký třesk, nebo Bůh, na tom se stále všichni nemohou shodnout, takže ani ode mne se nic "rozumného" nedozvíte ☺, jisté je jen to, že následoval vznik naší sluneční soustavy, a tedy i naší Země a pak už to šlo jedno za druhým, což vše v pár odstavcích těžko podchytím, tak jen něco málo k tomu...
Zpočátku Země byla žhavou koulí různých plynů, která se časem začala pomaloučku ochlazovat v kouli taveniny, kterou dnes nazýváme magma. Jak čas pomalu plynul dál, tak se na na povrchu této taveniny začala vytvářet pevnější vrstva, tvořená z hornin, tzv. zemské (lithosférické) desky. Nějaký čas pak byla Země jen velmi horkou, ale již pevnou planetou, jen místy s oblastmi nataveného povrchu.
Další informace eventuálně přináší kapitola O počátku vývoje Země .
Roztavené magma bylo při erupcích sopek (vulkánů) dopravováno otvory a průrvami v pevninských deskách (krách) na zemský povrch (a stále vlastně je, protože geologický vývoj Země zdaleka ještě není ukončen). Magma, které se dostane na zemský povrch, se nazývá láva. Až sem mi to je ještě docela jasné...
Nyní už to začne být horší... Pokud magma utuhne ještě pod zemským povrchem do obrovských těles horniny zvané granit (žula), což se označuje jako batolit. Takové se nacházejí, jak zjistili geologové, pod některými pohořími.
Magma si ale může při své pouti na zem najít cestičku nějakou vodorovnou puklinou, kde tuhnutím vytváří plochá tělesa vyvřelých hornin, zvaných ložní žíly, pokud se nacpe také do nějaké pukliny svislé, vytvoří se pravé žíly.
Pyroklastický materiál
Před svými cestami po vulkánech Evropy jsem se seznamoval s tím, co se děje dál, po utuhnutí lávy, což již tak jednoznačné není, ale snad to bude dávat smysl, co jsem z toho podchytil já a co se Vám zde pokusím představit.
Při sopečných erupcích vznikají horniny, které se dají rozdělit do dvou skupin, a to na pyroklastický materiál a kyselé, nebo zásadité, lávy.
Pyroklastický materiál v okamžiku erupce, to jsou sypké, nesouvislé pevné horninové úlomky, nebo lávové pumy, které jsou, ještě v plastickém stavu, vyvrhovány ven. Lávové pumy během letu vzduchem tuhnou a na zem dopadají již jako tvrdé "pumy". Ty mohou být kulaté, šišaté, vrtulovité, ale často také mají zcela nepravidelné tvary.
Pyroklastický materiál, řečeno ještě přesněji a více odborněji, tvoří sopečný popel a lapilli (kousky cca velikosti hrachu až vlašského ořechu, většinou struskovité povahy) a již zmíněné plastické lávové pumy.
Drobné částice sopečného popela mohou být větrem odnášeny do vzdálenosti desítek, ale i tisíců kilometrů, záleží na velikosti jeho částic a povětrnostních vlivech. Dopadem na zemský povrch, ztuhnutím a zpevněním se tvoří zhutnělý sopečný tuf.
Existuje také tuf vápenný, ale to je nepravidelně porézní hornina, korálovitého vzhledu, vznikající vylučováním a vysrážením vápenců, rozpuštěných ve vodě, např. v některých vápencových jeskyních. Pokud do takovéto vody ponoříte nějaký předmět, obalí se bílým povlakem vápence, podobně, jako tzv. Kamenná karlovarská růže je obalena aragonitem.
Něco z toho, co bylo sopouchem vymrštěno ze sopky ven, opět do jícnu vulkánu samozřejmě může spadnout i nazpět - část se roztaví, část nataví, zbytek už ani to ne... Je jasné, že vznikají různá stádia a přechody mezi horninami, mezi vznikajícími minerály atd., záleží na aktuálních místních podmínkách.
Tak mohou vznikat aglomeráty, což jsou horniny, tvořené úlomky, silou erupce ze sopky vyrvané, které se potom opět v sopouchu ukládají a stmelují. Jo, aha, sopouch, to je přívodní kanál, kudy se magma dostává na zemský povrch.
Jindy zase mohou při erupci nastat lepší podmínky pro vytvoření jemnozrnné horniny světlejších barev, zvané rhyolith (ryolit). Ten vzniká, když se velmi lepkavé magma prudce ochladí, nalézán bývá třeba v sopouších.
V případě, že ryolit chladne ve vodě, mohou v něm vzniknout malé kuličky přírodního vulkanického skla obsidiánu, kterému se v tomto konkrétním případě říká Apačské slzy .
Ještě se můžete setkat s výrazem konglomeráty, ale to je případ, kdy vodou ohlazené valounky hornin, unášené vodními toky, jsou v nějaké klidné zátočině v podobě oblázkového štěrku hromaděny a časem spolu stmeleny jemnozrnným přírodním tmelem do usazené horniny, zvané slepenec.
Vyšťoural jsem, že existuje zvláštní odrůda slepence, která se nazývá pudingový kámen (Pudding stone), ve kterém jemnozrnný tmel obsahuje pestře zbarvené úlomky štěrku. Tento kámen se vyskytuje např. v pohoří Olga v australském vnitrozemí, které domorodci nazývají Kata Ťjuta.
Uvedené pohoří najdete 30 km od světoznámé Ayers Rock (Ayersova skála), domorodci nazývané Uluru, kterou považují za nejposvátnější místo na australském kontinentu, které je vzdálené jen něco málo přes 300 km od Alice Springs, což je zase VIP naleziště drahých opálů, skvělé jsou zdejší černé opály, které jsou krásně blýskavě modré ☺.
A propó. Víš, že v Africe (Keňa/Tanzánie) existuje vulkanicky stále činná hora Kilimanjaro, jejíž vrchol (a někdy i celá hora), se zase nazývá Uhuru? Tak to ve škole, ty kluku ušatá, nepopleť! ☺
A také ještě existují brekcie, což je vlastně také slepenec, ale kousky hornin nebyly transportovány tak dlouho, aby se stačily zaoblit, takže úlomky, stmelené rovněž jemnozrnným přírodním tmelem v usazenou horninu, jsou především ostrohranné.
Lávy (kyselé/zásadité, pahoehoe/aa)
Pokud jde o lávy, existují dva základní typy láv: láva pahoehoe a láva typu aa. Ještě o nich bude za malou chvíli řeč...
Lávy mohou také být zásadité, nebo kyselé. Tuhnutím těchto dvou typů láv potom vznikají také různé tvary sopek: vše závisí na teplotě, na složení lávy a tím také na rychlosti jejího proudění apod.
Zásadité lávy jsou tekutější, rozlévají se mnohem rychleji, v tenčí vrstvě a více do stran a vytvářejí tak nízké a široké sopky s pozvolnými svahy. Tyto lávy mohou vytékat i puklinami na mořském dně, a tedy pod mořskou hladinou. Pokud se láva rozleje na velké ploše po krajině, nazývá se to trap.
Tekutost této lávy nedovoluje ucpání sopouchu, erupce se obejde bez ničivých výbuchů a vytvoří se i málo pyroklastického materiálu. Někdy jsou též nazývány lávy čedičové.Láva čedičová také může obsahovat zářivě se blýskající různé krystalky, např. zelené (minerál olivín) a černé (pyroxeny).
Láva „pahoehoe“ (což prý v havajštině znamená, že se po ní dá chodit bosýma nohama) se nazývá také provazová láva. Vzniká tak, že při tuhnutí lávového proudu na zemském povrchu se na vnějším okraji, kde je ochlazována vzduchem, vytvoří pevnější kůra, ale pod jejím povrchem láva zůstává tekutá, a tak dalším pohybem lávy dochází k jejímu svrašťování a různému shrnutí a pokroucení. Láva tohoto typu bývá většinou čedičového charakteru.
Podobným principem vznikají i tzv. lávové jeskyně. Stropy dutin a jeskyní může tvořit „krápníková láva“, kdy ještě tekutá láva stéká a "odkapává" ze stropu již utuhlé jeskyně.
Láva „aa“ (což je havajské citoslovce, které vydává člověk, jdoucí po této lávě bosýma nohama ☺) má vzhled drsný, s ostrými hroty, vznikající ze ztuhlé kůry lávového proudu rozpukáním na kry a balvany, které se různě kupí jeden přes druhý. Láva je tak ostrá, že sebekvalitnější podrážky pohorek dostanou pořádně zabrat.
Kyselé lávy jsou husté (viskózní), vylévají se ze sopek pomalu a vytvářejí charakteristické sopečné kužele s příkrými svahy, jako sopka na obr. vpravo (Liparské ostrovy u Sicílie). Právě díky své tuhosti mohou ztuhnout již v sopečném sopouchu, tím ho mohou lehce ucpat a postupně sílící tlak sopečných plynů se může náhle uvolnit ve formě ničivé erupce, při kterých může vzniknout různorodý pyroklastický materiál.
Pemza je ztuhlá lávová pěna, která obsahuje spoustu plynových bublin, takže může plavat na vodní hladině.
Černé písky, které se nalézají v sopečných oblastech, jsou bohaté na tmavé minerály, např. magnetit, ale jak jsem sám byl svědkem, pod větším kamenem na malé plážičce u moře, kde jsme stanovali, v něm byl schován i malý štír... Ještě štěstí, že nevěděl, že ve spacáku je teplíčko ještě větší ☺.
Mýtus, že láva bývá jen tmavé barvy, lehce vyvrátí snímek kusu lávy z vrcholu italské sopky Etny (kráter Etny je na horní menší fotografii), hrající všemi barvami povlaků různých minerálů (viz foto zde vpravo). Ta ukázka v mých rukou byla docela horká...
Ve fumarolách sopek pak tedy může vzniknout třeba bílý, nebo světlešedý minerál aftitalit, který by na této ukázce mohl být vlevo nahoře, ale kdo by se s tím tahal ☺. A to už vůbec nemluvím o pokutách, které za rozebírání Etny hrozí...
A sakra, ještě bych také mohl napsat, co je to fumarola... A víte co? Přečtěte si, co na téma fumarola říká Wikipedia a hned se tam také koukněte, co to je solfatara, to se dost plete.
Zajímají Vás také vulkány a sopečná činnost v Evropě?
V lávě se mohou tvořit, slučováním jednotlivých prvků v ní obsažených, různé minerály, z těch se pak skládají horniny, které jsou hlavním stavebním materiálem zemské kůry. „Kameny“ se na Zemi také často dostávají z vesmíru, jistě znáte pojem meteority, meteory, povětroně atd.
S krátery a meteority přímo souvisejí tektity , u nás v Čechách nazývané vltavíny (ale správně by se jim mělo říkat moldavity). Vltavíny nejsou v pravém slova smyslu minerály, jsou považovány za horniny, přetavené pádem meteoritu.
Minerály jsou většinou jen pevnými přírodními látkami (pouze voda a rtuť jsou v kapalném stavu), které jsou tvořeny prvky, nebo jejich sloučeninami. Skládají se většinou z více prvků, ale také jen z jednoho (sem patří ryzí kovy, např. měď, zlato, stříbro a pod. a nekovy, např. síra, uhlík). Složení minerálů je možno vyjádřit chemickou značkou, nebo též chemickým vzorcem. Jistě víte to, že minerály zkoumá mineralogie.
Na obrázku je vyobrazena Mohsova stupnice tvrdosti minerálů.
Horniny jsou anorganické přírodní nestejnorodé látky, složené z minerálů, eventuelně z organických zbytků, zabírající velký prostor a tvořící samostatná geologická tělesa. Hornina může ale také být tvořena i pouhým jediným minerálem, příkladem může být vápenec.
Udává se, že 99 % všech hornin je tvořeno cca 30 až 40 minerály, které jsou hlavními stavebními jednotkami zemské kůry, a proto se nazývají minerály horninotvorné. Patří k nim například křemen, živce, slídy, pyroxeny, amfiboly či olivíny.
A 99% zemské kůry pak vytváří pouhých osm prvků: kyslík, křemík, hliník, železo, vápník, sodík, draslík a hořčík.
Existují tři základní skupiny hornin, a to vyvřelé (např. granit = žula; bazalt = čedič), usazené (sedimentární) (např. pískovec, dolomit, slepence, jíl) a z těchto dvou skupin mohou působením vysoké teploty a tlaku vzniknout také ještě horniny přeměněné (metamorfované) (např. mramor, břidlice). Horniny zkoumá vědní obor petrologie.
Pokud magma utuhne ještě pod zemí, vznikají tzv. hlubinné horniny, hlavně granit (žula). Viz pravý obrázek červené švédské žuly (Rapakivy). Takové horniny tuhnou velice dlouho a obsahují proto větší krystaly minerálů, protože ty měly pro svůj růst dostatek času.
Název granit prý pochází z latinského výrazu granum, tedy označení pro zrnitý povrch. Granit zejména tvoří minerály křemen, živce a slídy, ale i jiné, v různém barevném provedení, v různém poměru jeho jednotlivých složek.
Chladnutím na zem dopravené lávy vznikají vyvřelé horniny, zejména bazalt (čedič). Výraz bazalt pochází z afrického výrazu pro tuto horninu, přejatého do latiny.
Vyvřelé horniny chladnou na vzduchu velmi rychle a obsahují proto pouze malé krystaly minerálů. Obsidián (přírodní vulkanické sklo) chladne dokonce natolik rychle, že se v něm krystaly nestačí vytvořit vůbec žádné.
A léta běžela...
...a běžela...
... a na pevné, relativně chladné Zemi se pak již mohla udržet i voda, která umožnila vznik života, objevili se první živé organismy, pak druhé, třetí ☺, nojo, já to zkrátím ☺, takže od trilobitů, přes šimpanzy a delfíny, se postupně vyvinuli také někteří politici, poslanci, senátoři a jim podobní tvorové, až nakonec vzniknul i Homo Sapiens...☺
<<< odkaz na začátek Geostezky ....... stránka P 002